Kompatibilita

No, jsou jiné věci, které jakoby se zdály potvrzovat, že svět je plný výsměchu. Je to někdy jenom zdání, jiný příběh, realita je jinde. Před pár dny jsem jel vlakem a stalo se něco, co jsem předtím asi ještě nezažil. Popíšu, jak mi to připadalo. Přišel k místu, kde jsem seděl hoch ale už ne mladistvý, jakoby hledal místo - podle místenky (?) nebo poznámky v hlavě (?), nebo to měl na papírku nebo kdoví podle čeho. A že tady má místo. Kde, ptám se? Zrovna tam, kde sedím. Tak místo, abych si sbalil a vypadl, jsem si přesedl hned vedle. Místo, aby si sedl tam, kde chtěl předtím sedět, změnil názor a v uličce si sedl naproti. Tam, kde jen chvilku předtím seděl někdo jiný - ale odešel se podívat na WC(?). Ten, když po chvíli přišel, tak si prostě sedl naproti němu. Třeba tam měl místo, ale předtím nechtěl podobně jako náš dotyčný sedět hned vedle jiné osoby, vedle níž se tak ocitl. Dotyčný si po čase přesedl zase jinam, na jinou "čtveřici sedadel" ale jen o kousek, hned vedle, řekl bych. Ztotožňuji jej s tím, co následovalo. A pak to přišlo - tedy přesně, přišla průvodčí. A chtěla po něm (platnou) jízdenku. A on se neměl čím prokázat, nebo co. Neviděli jsme na ně. Celý vagón nuceně poslouchal to dohadování, jehož podivnost nabírala na obrátkách. Hoch byl asi ve stresu, reagoval nezdvořile, útočně. Běžně nevyužívám, jen občas, takže možná nevím, jak to dnes funguje, mám jen představu, ale on neměl takový ten QR kód, aby si jej průvodčí načetla, a odškrtla si cestujícího, ani v telefonu ani vytištěný na papíře. A pořád dokola jí (před nebo po prvním kole rozhovoru) sděloval, že když si koupí jízdenku přes internet, tak mu nikdy nepřišel a nechodí potvrzovací e-mail (pozn. že by si sám nastavil, aby mu systém automaticky potvrzení neposílal (to se mi nezdá: jak, co a proč by se takto mělo dělat: je to přece jako v každém jiném dnešním internetovém obchodě - že se vyžaduje vyplnění některých polí, bez čehož se prostě nepostupuje v objednávce dál), Takže tvrdil, že po objednávce mu nebylo divné, že nemá v ruce další náležitosti, kterými se za své peníze potom má prokázat (ověření)? A jestli si hned nato změnil adresu elektronické pošty - z kdovíjakého důvodu založil nový e-mail, nebo přestal pracovat ten "starý" (v systému zadaný) (v dalších dnech, poté co zakoupil jízdenku?): to je potom na něm, aby u přepravce řešil, lépe řečeno, aby toto vůbec řešit nemusel > při objednávání jízdenky nechť zadá platnou adresu elektronické pošty (jinak to přece nedává smysl), a že tak jezdí deset let, a vždy "dobrý". Z toho by jeden řekl, že si, dejme tomu, koupil jízdenku, a průvodčím mu stačilo říct, že ji má - a že jim to stačilo, když na místě s místenkou někdo sedí, a tak to prošlo - všichni byli v pohodě :-D. Ale spíš ten ISIC svého času využíval, jak se má, a chtěl si toto období o něco prodloužit, a tak dělal, že neví, co se má? Další perlička byla, když se ji snažil přesvědčit, že smluvní přepravní podmínky se mění každý den (ona na to, že se mění tak jednou za rok - to, že se má prokázat jízdenkou a ISIC může využívat do 29 let, tam bylo odjakživa - a je na každém zákazníkovi, aby si smluvní podmínky - při každém nákupu, přečetl), a on že je nečte, protože proč by to dělal, nikdo to nedělá, nemusí (?! :), dále ať mu ukáže, kde to tam je, že potřebuje platnou jízdenku, nebo dělal, že neví, která bije. Dodávám svůj postřeh, :) že ten ISIC (sleva) je uplatňována jen určitým okruhem zákazníků, ale ne všemi - proto slovo "sleva" (? :-). A dále tvrdil, že si to, že cestuje, má průvodčí najít v jejich systémech. Na základě čeho, ptáte se, by mu měla ona dokazovat, že on má od začátku pravdu, když dotyčný "nespolupracuje". A to jen podle toho, že ve vlaku sedí a tvrdí, že koupil jízdenku, ale obvyklým způsobem není schopen se jí prokázat, aby se zkontrolovalo nejen, že je to nějaká jízdenka na nějaké místo, ale také, že odpovídá profilu cestujícího, s nímž se dá ztotožnit, že slevu uplatnil nezpochybnitelně? Tu jízdenku nejspíše/třeba koupil, ale za jakých okolností, jakým způsobem - s jakým úmyslem (např. aby jej cesta vyšla ještě párkrát levněji?), napadne nás. Prostě buď hrál divadlo, protože byl v úzkých (neměl peníze, třeba v hotovosti) a myslel si (pod vlivem stresu - napětí - selhání logiky v takových chvílích), že si nějak pomůže: že jej nechají na pokoji, než sám na vhodném místě vyskočí z vlaku, když bude dost (a dost dlouho, vytrvale) otravný, že jej nechají běžet? To by si dali vlastní branku (přepravce: předpokládám, že průvodčí školí, že takové situace mohou nastat, a jak se zásadně vždy zachovat = "kdo je připraven, není překvapen"). Tak ta průvodčí potom dokončila pochůzku vagonem a vrátila se k němu - a že jí ve voze nikdo nechybí. Další kolo představení následovalo, když odešla z vagonu a vrátila se po čase. Nejspíš se pobavila s vedoucím směny a podle údaje, který byl ten cestující ochoten (předtím "přinucen"?) poskytnout (třeba poskytl jméno/číslo nějakého průkazu), když mu řekla, že jej bere jako osobu bez platné jízdenky, přišli po poradě se systémem na to, že hoch uplatňuje slevu na ISIC, ačkoli už na ni nemá nárok (je mu více jak 29 let). Tak ať doplatí rozdíl v ceně, vyzvala jej. To se mu očividně nechtělo. On přece (ze svého pohledu) za nic nemůže, řeklo by se. :-) Začal jí doporučovat, aby si udělala kurz, jak dělat průvodčí ve vlaku atp. (a tak stále dokola a tak podobně). No, a co myslíte, že mu řekla, když jí nakonec dokonce řekl, že je blbá (to řekl doslova), blbá... Už předtím, myslím, bylo dostatečně naznačeno, že jej (ani ne za to vystoupení jako za neexistenci dokladu) vyhodí z vlaku, tak teď to zopakoval. Ale na první následující zastávce k tomu zřejmě nedošlo. A dál nevím, jaký vzala ta událost směr, protože jsem a řada dalších cestujících vystoupil, a vlak jel dál. Co se mohlo stát? Mohli policajtům zavolat, ať si na ně počkají v další stanici, aby si dotyčného cestujícího převzali. Protože co by si na něm přepravce vzal, kdyby vlak někde stál déle a čekal na orgány. Že by z něj právníci přepravce přes další asistenci od státu vyrazili víc než pár peněz, aby si připomněl, že takové chování při uzavření smluvního vztahu, se nečeká, na to snad přepravce nespoléhá, když "čas je drahý": "není čas ztrácet čas"?

V části se soubory ke stažení je vedle 32- a 64-bitové architektury také "přenositelná verze". Nevím, nezkoušel jsem, jestli je to něco, co se nahraje třeba na USB zařízení, co se připojí (zastrčí) k zařízení, u kterého zrovna sedíte, a program se dá spustit z něj. Jiná možnost, jak mít na jednom stroji jinou verzi programu (vedle virtualizace celého operačního systému a spouštění v něm) je zavést jej na začátku po zapnutí podle potřeby. Takto jsem kdysi provozoval vedle sebe OS Windows a Linux.

Moje zkušenost vychází z toho, že noty přepisuji v podstatě ze dvou hlavních důvodů, A) abych snadno odposlechl melodii, a snadno si ji připomněl, snadno (přehrávání) odzkoušel se kteroukoli kombinací partů, podle potřeby, a za B) 1) originál je napsaný ručně, a někdy až tak, že notová hlavička připomíná spíše tečku = čili se to blbě čte, jedno jestli naskenováno nebo rozmnoženo na kopírce: přepsaný výtisk tomu dává očekávanou úroveň kulturnosti a přívětivosti, 2) texty jsou vepsány v originálu tak, že vyhovují jednomu/dvěma hlasům, ale moje poloha, lépe řečeno její noty jsou jinde, což znepříjemňuje čtení takových not. A tak si je přepíšu, jak potřebuju, s textem pod notami a ne někde o pár centimetrů výš.

Pokud ještě někdy bude sbor zpívat, podle potřeby očekávám, že si i starší noty vytisknu s nově objevenou možností (věděl jsem o tom, ale předtím nevyužil) nechat si vepsat do notových hlaviček výšky tónů. Předtím jsem si, když jsem si vedle toho, že jsem si pro jistotu co půl roku připomínal, co to vůbec je ten F klíč, také měl sklon "dešifrovat" nové noty a výšky tónů si napsat pod notovou osnovu. Přitom se to dá udělat rychle jedním vrzem.

Moc jsem to nezkoumal, myslím, že se MS na začátku při otevírání souboru, kdy zjistí, co je ten soubor zač, ptá, jestli má použít nové notové a textové písmo; pokud už není předtím (?) zaškrtnuto, aby se na to už nikdy neptal. A protože když proti tomu ten, kdo sedí na židli vedle počítače, nic nemá (když proti tomu nic nenamítám - pak bych se musel podívat, co ten dialog dál nabízí), odsouhlasím, uložím, poměry not a taktů atp. se tím okamžitě změní - i zásadně. Pak ještě rychle soubor uložím a je vymalováno. Kdybych to neudělal, nevím, jak by to vypadalo. Jestli by při zachování původních písem došlo k nějaké změně, když si program "uvědomí", že byl soubor vytvořen ve starší verzi (tak jako všechny do začátku ledna 2021 vytvořené noty, ani jestli by mě to rozhodilo.

Zálohování, ukládací formáty, to jsou věci, které odpovídají tomu, co o tom kdo ví a co si od toho slibuje, co plánuje. Noty se nevyužívají jen k tomu, aby se přehrávaly jako, dejme tomu se zvukem klavíru, nebo se zase "jen" tiskly. Postup jak zachovat věci uložené ve starších verzích, jestli je to/není to problém, a zda se to dělá víceméně tak, že akorát neodsouhlasíte uložení s Leland a Edwin, které do toho vnesou jiné vzdálenostní poměry, jsem nezkoumal. Potřeba odebírání vymezovačů odstupu, pokud jste se rozhodl, že chcete vzhled, který vypadá "světověji", to je postřeh, který se mi vybavil (vzpomínka na upozornění v textech a videích okolo nové verze) v reakci na vaše naříkání, jak je co pracné. Přijde na to, jak je kdo rychlý. :-) Všechno chce svoje a nový systém pracuje pokročileji, totiž "co bylo, bylo" (= vymezovače odstupu) a není ke splnění "mise" více potřeba, ale projevuje se tak, že "v novém" není žádoucí, a pro dosažení výsledku si (ten kdo chce Leland, Edwin a další) sedne a věnuje tomu pozornost. Dělat s touto vidinou v mysli na jednom souboru, který právě teď potřebuji, je z hlediska časové náročnosti a chuti do toho jedna věc, dělat jich stovky, tisíce a miliony - pokud je to vůbec potřeba, je věc jiná. Věci budu dělat, když si budu myslet, že mají smysl.

Moje poznámka o dolaďování jinak dobře vypadajících not v jiném programu, jako příklad jsem uvedl Denemo a další, ta mířila už jiným směrem - abych naznačil, že jsou i jiné postupy. A třeba pro vás z hlediska dlouhodobého plánování (desítky, stovky let) přijatelnější. :-)